Capartice 10. – 12. ledna 2020
Začátkem nového roku jsme se už popáté potkali v Českém lese pod Čerchovem v Caparticích. Letos nás nepřivítala zasněžená tréninková louka a ani v dalekém okolí nebylo po sněhu památky. Takže lyžkosraz byl vlastně pěškosraz. Ale to nás od výletů neodradilo.
Zde si můžete projít všechny obrázky, kliknutím na obrázek zobrazíte prohlížení na celou stránku.
Množství sněhu je asi nepřímo úměrné účasti. Sjelo se nás celkem 15. Myslím, že nás tady nikdy víc nebylo.
Po nezbytném přípitku šampaňským, které již tradičně zajišťuje šerpa Vašek, jsme si dali na večeři guláš. Martin nám ho nachystal pořádný hrnec. Každý přivezl nějaké dobroty, které jsme museli ochutnat. A samozřejmě zapít šampaňským. Zaručený úspěch měla i krabice tyčinek z pekárny od Tomáše.
Abychom neporušili tradici a neseděli pořád jen v klubovně, vyrazili jsme s čelovkami ven. Sice ne do stopy na louce, ale pěšky do kopce směr Sádek. Došli jsme sotva do půli cesty, ale na provětrání to stačilo.
Někdo už šel spát, ale pár jedinců vydrželo až do 5 do rána.
Druhý den ráno, kolem jedenácté, jsme konečně vyrazili na výlet. Šli jsme po Baarově cestě směr Sádek. Před vrcholem jsme zamířili k Sádkově skále a pak z kopce do vesničky Díly. V hotelu jsme se stavili na oběd. Obsluze to působilo trochu problémy. Přece jenom tak početnou skupinu na sobotní odpoledne nečekali.
Z Dílů jsme pokračovali po silnici do Klenčí pod Čerchovem, které jsme viděli v dáli. Nakonec jsme to vzali přes louku přímo ke kostelu. Od kostela to už bylo jen kousek do hospody na kafe. Nutno podotknout, že nijak zvlášť dobré. Nakonec hospoda zaujala jen tím, že se tam pravidelně pořádají šipkové turnaje.
Pomalu se začalo stmívat. Prošli jsem kolem Baarova domu a napojili jsme se na Baarovu stezku, po které jsme se vraceli do Capartic. Baarův pomník u vyhlídky jsme viděli už jen v záři čelovek.
Večer byl klidnější než v pátek. Kamila nám promítala obrázky z cestování po Dračích horách na jihu Afriky.
Šli jsme spát dříve a tak jsme ráno stihli brzy uklidit a před aquaparkem jsme si dali ještě výšlap na Čerchov. Mrzelo by nás, kdybychom tam letos nebyli. Nahoře poprvé nebyla mlha. Rozhlednu Kurzova věž jsme viděli v plné kráse a vylezli jsme i na ochoz z kterého bylo celkem dobře vidět do okolí.
Bazén jsem zvolili v Domažlicích. Byl otevřen nedávno a kromě výřivek měl i měřený tobogán. Několikrát ho obsluha vypnula a tak Martin musel obnovovat svůj denní rekord. Chválihodné je, že se mu to pokaždé napoprvé podařilo.
Na pozdní oběd jsme se stavili na náměstí v Sokolském domě. Najedli jsme se a domluvili jsme další akce na letošní rok, abychom se měli na co těšit.